Dýchej

Poslední nepřítel byl zabit Narutovým rasenganem.

„Jooo, zvládli jsme to!“ Výskla Sakura šťastně. Tedy spíš Sasuke a Naruto to zvládli. Uvědomila si. Kakashi bojoval kus dál.

„Jo.“ Řekl Naruto těžce a klesl na kolena.

„Seber se usuratonkachi, musíme najít Kakashiho-sensei.“ Okřikl ho opovržlivě Sasuke. Naruto se tedy zvedl a všichni tři se vydali směrem, kudy zmizel Kakashi se svým protivníkem. Najednou Naruto zastavil. Sakura i Sasuke se na něho otočili.

„Co je to tentokrát ubožáku?“

„Ni-nic, doženu vás.“ Dýchal Naruto zrychleně. Pak se zvedl a doběhl je.

Už viděli Kakashiho, když Naruto opět dopadl na kolena. Kakashi porazil svého nepřítele a rozeběhl se k nim.

„Není ti nic Naruto?“ Zeptal se, když k nim dorazil. Všiml si Narutova zkráceného a přerývavého dýchání.

„T-to bude dobrý Kaka-kakashi-se-sensei.“ V rozporu s jeho slovy byl jeho dech stále kratší a přerývavější. Pak se chytil za krk a už jen sípal.

„Naruto!“ Vyjekla Sakura. Ne, že by ho měla nějak extra ráda, ale nechtěla, aby umřel. Blonďák se teď celý zkroutil. Nakonec přepadl dopředu a zůstal ležet.

„Sakra.“ Zanadával Kakashi, vzal nehybného Naruta bez náruče a co nejrychleji běžel do nemocnice, která naštěstí byla blízko(nemůžu přeci Naruta zabít hned na začátku, že). Sakura i Sasuke se samozřejmě vydali za ním, jen trochu pomaleji.

Kakashiho našli čekat v čekárně. Všimli si, že si ho nějaký doktor už taky podal, rány měl vyčištěné a ovázané. I je dva si nějací doktoři odchytili a ošetřili je. Když se vrátili do čekárny, Kakashi tam stále ještě seděl a čekal(jakože doktor nepřišel). Po chvíli k nim přišel jakýsi muž v doktorském plášti.

„Vy jste příbuzní Naruta Uzumakio?“ Zajímal se.

„Jsem jeho sensei a tohle jsou jeho přátelé, jsme ti nejbližší, které má. Je totiž sirotek.“ Vysvětlil Kakashi.

„Aha, tak to to asi mám říct vám. No jeho stav je nyní stabilizovaný. Kdybyste ho přinesl jen o kousek později, byl by již mrtvý. Jelikož prodělal opravdu těžký astmatický záchvat...“

„Cože astmatický záchvat? On má astma?“ Zeptali se Sakura a Kakashi najednou, vypadali velmi překvapeně. Sasuke si nechával svou masku a nic neříkal.

„Ano, vy jste to nevěděli?“ Podivil se doktor.

„Ne nikdy se ani nezmínil...Ale jak oblafnul doktory na půlročních prohlídkách(povinná půlroční prohlídka pro všechny ninji)?“ Nešlo do hlavy Sakuře.

„On přeci vždycky šel ke svému doktorovi do vedlejší vesnice, platil si to sám.“ Poznamenal chladně Sasuke. Sakura si vybavila, jak vždycky zdrhnul, jen co o těch prohlídkách slyšel.

„Ale proč nám to nikdy neřekl?“

„Tobě to ještě nedošlo? Nechtěl přestat být ninja, oni by mu nedovolili to dělat, kdyby zjistili, že má astma.“ Protočil Uchiha očima.

„Vy jste si toho opravdu nikdy nevšimli?“ Doktorův hlas zněl konsternovaně.

„Když si tak vzpomínám...“ Začala růžovovlasá dívka. Všichni si vybavili různé chvilky při misích i trénincích. Sem tam Naruto prostě zastavil nebo se opřel o strom a zrychleně dýchal. Po chvíli je vždy dohonil. Sasuke si ho za to dost ošklivě dobíral, Kakashi ho vždy pokáral a Sakura mu vykládala, jak je Sasuke-kun úžasný, ať si z něho bere příklad.

„Celou dobu to před námi tajil, protože se bál.“ Zašeptala Sakura. „Bál se, že když zjistíme, že má astma, odvrhneme ho.“

„Můžeme ho navštívit?“ Zajímal se Kakashi.

„Jistě.“ Usmál se doktor. „Pokoj 304.“

Našli pokoj a vešli do něho. Naruto, který tam byl sám, byl už při vědomí.

„Ahoj Naruto.“ Usmála se na něho Sakura.

„Tak už to víte.“ Řekl Naruto tiše a unaveně. „Musím teď skončit?“ Zeptal se nešťastně.

„Ne.“ Řekla Sakura dost razantně. Kakashi jen zakroutil hlavou.

„Nějak se to zařídí.“

„Prosím, nikomu to neříkejte, neví to ani Iruka-sensei.“ Zaprosil úpěnlivě Naruto.

„Dobře.“ Odvětil Kakashi. V tu chvíli tam vlítla jakási usměvavá, zrzavá sestřička.

„Je mi líto, ale musíte odejít. Naruto-kun ještě není zcela zdráv a musí odpočívat.“ Dala Narutovi několik prášků, zkontrolovala, jestli je spolknul, změřila teplotku, pěkně ho přikryla a vyprovodila je z místnosti.

„Kakashi-san.“ Odchytil si je doktor.

„Ano?“ Doktor se nadechl.

„Pan Uzumaki má astma již ve velmi pokročilém stadiu. Možná pro něho bude těžké vykonávat povolání ninji. Pravděpodobně by měl přestat...“

„Ne, my ho z týmu nevyhodíme, neskončí!“ Přerušila ho Sakura rázně.

„Eh dobře. Bude potřebovat vaši pomoc. Rozhodně ne v tom smyslu, že ho budete pořád kontrolovat, nebude chtít slyšet otázky jako: Měřil sis teplotu? Dýchá se ti dobře?... Nesmíte se vtírat, musíte tu být pro něj.“ Oznámil jim tedy doktor.

„Dobře.“ Kývl Kakashi.

Naruto strávil měsíc v nemocnici, za což rozhodně nebyl rád. Jediné, co se mu líbilo, bylo, že se skoro všem sestřičkám zdál nesmírně kawai, takže si ho rozmazlovaly.

„Kakashi-san, postarejte se nám o něho dobře.“ Poplakávaly sestřičky a objímaly Naruta na rozloučenou.

„Samozřejmě.“ Řekl Kakashi otráveně. „Tak pojď Naruto.“ Naruto se tedy rozloučil se sestřičkami a vyrazil se svým týmem domů.

Kakashi, Sasuke i Sakura doopravdy plnili „slib“ a pomáhali Narutovi, byli tu pro něho. Byli teď prakticky dokonalý tým. Když už Naruto nemohl běžet, Sasuke nebo Kakashi ho vzali na záda. Sakura mu namíchala posilňující lék(ne jako v shippuudenu, ale poživatelný) a pilulky ke zpomalení průběhu záchvatu. Naruto jim za to samozřejmě byl moc vděčný. Sasuke s Narutem se víc spřátelili a byli prakticky nerozluční.

„Tak pojď Naruto.“ Ozvala se netrpělivě Sakura. Sasuke jen podupával nohou.

„Když já nevím.“ Naruto zněl nejistě. Sakura ztratila trpělivost a prostě ho z koupelny vytáhla. Oba dva ztratili řeč. Naruto vypadal úžasně...kdyby se ovšem tak nekroutil.

„Nekruť se tak.“ Okřikla ho růžovovlasá dívka.

„No jo.“ Zamručel si pro sebe. Naruto, co mi to děláš? Pomyslel si Sasuke nešťastně. Chceš, abych se na tebe vrhnul? Musel odvrátit oči. Naruto v černém triku bez rukávů, upnutých džínách a černých teniskách+ofinou sčesanou přes oko vypadal k sežrání.

„Jste si jistý? V tomhle přeci nikam nemůžu.“ Namítl.

„Samozřejmě, že můžeš. Moc ti to sluší, viď Sasuke?“ ten sebou trhnul.

„Jo.“ Pronesl nezaujatě, i když jemu se Naruto víc než líbil.

„Vidíš. Tak pojď, je to tvoje oslava, tak ať nepřijdeš pozdě.“

„No jo.“ Podvolil se Naruto a vydali se směrem k tělocvičně(sportovní centrum, je tam i bazén), kde se pořádala oslava Narutových narozenin.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ NARUTO. Hlásal nápis na transparentu.

„Všechno nej.“ Popřála mu Sakura a podala mu pečlivě zabalený dárek.

„Jo, všechno nej.“ Podal mu Sasuke balíček. Všichni se k němu cpali a jako na překot mu dávali dárky.

Poslední mu podal Kiba. Tvářil se u toho velmi podezřele. Naruto si dárky položil na stolek a prohlížel si Kibův dar. Ten najednou jakoby vybuchl a všechny, nejvíce Naruta zahalil oblak prachu. Naruto se rozkašlal. Cítil příznaky záchvatu a rozhodl se zmizet.

„Jdu na záchod.“ Oznámil a vyšel ven. Nevšiml si, že ho Sasuke pro jistotu nenápadně sleduje.

Motala se mu hlava a hůř se mu dýchalo. Začal sípat a motat se jako opilec. Chytil se za krk. Zaškobrtl a spadl do bazénu. Tápal kolem sebe v panice. Nemohl dýchat, nemohl se hýbat, nemohl nic. Najednou ho objaly něčí ruce a ucítil cizí rty na svých. Násilím mu byl vdechnut vzduch do úst.

Sasuke uviděl Narutovo motání i jeho pád do bazénu. Rychle tam skočil za ním, chytil ho a dal mu dýchání z úst do úst.

Vytáhl ho na břeh a rychle z kapsy vytáhl injekční stříkačku s lékem na silný záchvat, který dostal od doktora(nosili je všichni pro jistotu u sebe). Sundal krytku z jehly a píchl mu lék do ruky. Pak si ho přitáhl do náruče a pohupoval s ním.

„Naruto nesmíš se nechat zabít nějakým práškem, co ti dal Kiba. Musíš žít, musíš žít kvůli mně, co já bych si tu počal(asi už něco popil). Dýchej, sakra!!!“

Po chvíli Naruto otevřel svoje oči.

„Díky za záchranu. A ten polibek, co to...“

„To bylo dýchání úst do úst.“ Přerušil ho černovlasí mladík.

„Aha.“ Začervenal se Naruto.

„Ale jestli chceš, políbit tě klidně můžu.“ Nadhodil a aniž čekal na odpověď, políbil ho. Překvapilo ho, že se Naruto ani nebrání, dokonce se velmi ochotně přidal.

„Víš, co? Zdrháme.“ Řekl náhle, vzal Naruta na záda a vešel s ním do sálu.

„Naruto spadl do bazénu a přitopil se, asi už něco popil.“ Oznámil. „Sakuro vezmi ty dárky, odnesu ho.“ Sakura posbírala dary a vyběhla za nimi ven.

Došli do Narutova bytu.

„Měl záchvat?“ Zeptala se Sakura ustaraně a prohlížela si Narutův bledý obličej(on dlouho bledej nezůstane).

„Jo, z toho Kibova prášku.“ Řekl vážně Sasuke.

„Aha.“

„Hej, já sem tu taky.“ Přihlásil se o své přítomnostní právo blonďák.

„Všimli jsme si.“ Prohlásila. Položila dárky na stůl. Ustaraně si ho měřila pohledem.

„No jo, já tu s ním zůstanu.“ řekl Sasuke naoko otráveně, vnitřně se ale těšil. Jen počkej Naruto, budeš můj. Olízl si rty.

„Tak dobře.“ Řekla váhavě, pak se v ní probudila její medic-stránka. „Syp se omejt teplou vodou, osušit se a obléct se do něčeho teplého. Sasuke dohlédni na něj, prosím.“ S těmi slovy odešla. Naruto se mezitím opravdu odporoučel do koupelny. Sasuke odolal pokušení následovat ho. Radši zkontroloval sharinganem ostatní dárky, aby tam nebyl další prach aj. Naštěstí ne. Když Naruto vylezl z koupelny, vrazil mu Sasuke do ruky teplé flanelové pyžamo.

„Obleč si to, nesmíš nastydnout.“ Naruto se zatvářil všelijak, ale pod Sasukeho přísným pohledem si pyžamo oblékl(podle mě mu moc dlouho nevydrží).

„A do postele.“

„Ale Sasuke, vždyť je...“

„Syp!“ Ukázal Sasuke nekompromisně k ložnici. Naruto se tedy odšoural do ložnice a zalezl do postele. Vydržel to ale jen chvíli.

„Sasuke! Tady je nudaaa.“ ozvalo se po pár minutách z ložnice.

„Hmmm.“

„Sasukeee!“

„...“

„Sasukeee!!!“

„Neprovokuj.“

„Sasukeee!!! Sasukeee...“ Najednou Naruto nebyl sám v posteli.

Sasuke se rychlostí blesku přemístil z obývacího pokoje do ložnice a teď obkročmo seděl na Narutovi.

„Říkal jsem ti, ať mě neprovokuješ.“ Poznamenal Sasuke, olízl si rty a chtivě ho políbil. Naruto sebou mírně zazmítal, ale když se černovlásek odtrhl od jeho rtů, uniklo mu jen toužebné zašeptání.

„Sasuke.“ Ten se jen spokojeně usmál a přivřel oči. Opět ho políbil, přičemž mu stáhl vršek od pyžama. Odtáhl se a prohlížel si tělo, o kterém tolikrát snil. Přisál se Narutovi na krk a udělal cucflek a vedle další. Přemístil se na bradavku. Naruto zasténal. Sasuke se usmál a jal se opečovávat i druhou bradavku. Stáhl z Naruta i kalhoty a znovu si ho prohlížel.

Naruto se neklidně zavrtěl.

„Sasuke.“ Sasuke se tedy sklonil k Narutově klínu. Lehce ho oblízl a pak ho celého pohltil do úst. Naruto táhle zasténal.

Černovlásek se usmál a dál oblažoval „pacienta“. Ten se v jeho rukou slastně kroutil a sténal. Nakonec s úlevným výkřikem vyvrcholil Sasukemu do úst. Pak se podíval na Sasukeho bouli na kalhotách, roztáhl nohy a v očekávání věcí příštích zavřel oči. Snad se i trochu bál, ale to by za žádnou cenu nepřiznal.

Sasuke se svlékl ze svého oblečení.

„Já...Naruto, chtěl jsem ti říct...nemusíme, jestli se bojíš.“ Povšiml si jeho obav černovlasý. Naruto si ho přitáhl k polibku a téměř zapomněl na veškerý svůj strach.

„Udělej to.“ Sasuke vstal a po chvíli se vrátil s olejem v ruce.

„Usnadní nám to.“ Odpověděl na Narutův tázavý pohled. Lehl si zpátky na postel k Narutovi. Namočil prsty v oleji a jen lehce a škádlivě přejížděl okolo Narutova otvoru. Naruto slastně sykl.

Černovlásek nechal jeden prst zmizet v Narutově dírce(Jashine to zní blbě). Chvíli s ním pohyboval sem tam, pak přidal druhý, třetí a nakonec je všechny vytáhl. Od Naruta se dočkal zklamaného zasténání. Usmál se a pomalu začal do Naruta pronikat, až v něm byl až po kořen.

„Sasuke.“ Zasténal blonďák a slastně se prohnul. Mladý Uchiha začal přirážet, pokojem se nesly hlasité vzdechy a steny. Netrvalo dlouho a...

„Sasukeee.“

„Narutooo.“ Vykřikli jméno toho druhého v návalu největší slasti. Černovlasý si lehl vedle Naruta. Přitáhl si ho do náruče.

„Víš Sasuke, já tě miluju.“ Zašeptal do ticha Naruto.

„Já vím.“ Ujistil ho. „A teď spi.“ Po chvíli se v pokoji ozýval jen klidný dech dvou spících mladíků.

-KONEC-

…

…

...NEE, KECÁM, MUSÍTE SE DOZVĚDĚT, CO SE STALO RÁNO

ráno

„Už je ti líp Naru...“ Zarazila se Sakura při pohledu na dva spící a především NAHÉ chlapce. Sasuke si ji jen změřil pohledem a přitáhl si Naruta k sobě.

„Sa-sa-sa-sakura-chan.“ Zakoktal se Naruto a přikrčil se v očekávání rány. Ta ovšem nepřišla. Otevřel oči a podíval se na Sakuru. Ta stála tak, jak přišla a přerovnávala si to v hlavě.

„Tak vám přeju hodně štěstí.“ Potlačila vzlyk a odešla z místnosti. Naruto na sebe hodil kalhoty a triko a vyletěl za ní.

„Já...promiň mi to Sakura-chan.“ Sklopil hlavu. Sakura se na něho mírně usmála.

„Není co. Když jste spolu oba šťastní, co víc si můžu přát.“

„Ale ty Sasukeho přeci miluješ...“

„Právě a jestli je šťastný s tebou, tak to tak nechám. Pokud je šťastný on, jsem šťastná i já. A když jsi šťastný i ty, víc si nemůžu přát.“ Objala ho Sakura.

„Si někoho určitě najdeš.“ Řekl Naruto povzbudivě.

„Možná máš pravdu. Měl bys jít, Sasuke čeká.“ Otočila se a odešla.

Naruto se vrátil k Sasukemu, našel ho ještě pořád ležet v posteli.

„Ty ještě ležíš?“

„Jo, nechceš se přidat?“ Zeptal se svůdně a sthl Naruta k sobě.

„Co mi zbejvá...?“ Povzdychl si Naruto a nechal ze sebe stáhnout oblečení...