4. soutěžní povídka :)
Zatím, co budeš spát, si tě vymaluji
Každý den, každou noc. Je to jako noční můra. Pořád vidím jeho
obličej, jeho úsměv, který rozhodně není jen přátelský. Připadá
mi jako nacvičený. Jakoby ani neměl city, ale… já ho to naučím.
Nenechám ho, aby se vrátil zpět do zvláštní jednotky Anbu.
Já chci být konečně šťastný. Chci zažít ten pocit, kdy máte
blízkou osobu u sebe. Můžete si ji svěřit. Pomazlit, ochránit…
* * *
,,Sakuro-chan…“ křik.
,,Naruto, musí tě vždy každý slyšet? Vůbec mi nepřipadá, že
by jsi nějak povyrostl. Možná to, ale pořád se chováš jako idiot!“
zaprskala růžovovlasá dívka.
Naruto se zasekl a našpulil pusu ,,Promiň, že jsem rád, že tě vidím.“
Sakura si povzdechla. Už si zvykla na chvilky, kdy ji Naruto otravoval.
Chvilky? Vlastně ji otravoval každou minutu. Zval ji na rande, chtěl
být každou minutku s ní. Věděla, že je do ní zamilovaný, ale…
ona ne.
,,Co jsi tedy chtěl, Naruto?“ povzdechla si dívka.
,,Nemáš chuť na menší procházku?“
Rande? Sakura zatnula ruku v pěst. Snažila se uklidnit, ale když ji
Naruto znovu požádal o menší procházku, tak mu jednu ubalila do
obličeje. Blonďatý chlapec se svezl k zemi. Ublíženě si držel
poraněné místo.
,,Sakuro-chan, za co?!“
,,Že se ještě ptáš, idiote,“ Otočil se k Narutovi zády.
Naruto ležel stále na zemi a užíval si, teď už sluníčka. Přivřel
oči. Za okamžik mu někdo zabránil ve výhledu. Naruto vzhlédl a
uviděl černovlasého kluka. V jedné ruce držel štětec a v druhé
čistý svitek.
,,Chceš něco, Saii?“
,,No… ano Naruto. Nemohl by jsi trochu pootočit hlavu doprava?“
kývnul Narutův společník.
Blonďáček se zatvářil nechápavě ,,Proč?“
,,Maluji tě.“ Strohá odpověď.
,,Maluješ? Mě?“ probodnutí modrých očí.
,,No…“ ošil se černovlasý chlapec ,,Jo.“
Naruto se zvedl a přešel k chlapci, který začal hned couvat. ,,Nechci
tě zabít,“ Zasmál se své větě Naruto ,,Chci jen vidět ten obraz.“
,,Chceš? To je… potřeba?“ zamyslel se Sai.
Naruto se zasekl. Potřeba? To ten kluk ani neví rozdíl mezi chtít
a přeji si? Pokrčil rameny.
,,Asi jo.“
Sai se usmál svým, jemu tak typickým úsměvem.
,,Dobře,“ Podal blonďákovi obraz.
Naruto ho přijal a kouknul se na jeho samého. Vypadal přesně tak,
jak je. Chlapec na obrazu ležel na trávě. Ruce měl pod hlavou. Přivřené
oči, nohy mírně skrčené. Naruto vytřeštil oči, když si prohlédl
celý obraz. Na obrazu neměl jeho černo-oranžovou kombinézu, ale,
jak to Naruto pojmenoval, tak satén. Bílý satén byl přehozený
jenom přes jeho partie. Nejprve na to jen zíral. Potom, když vlastně
zjistil, co je na obrazu, tak jeho obličej dostal sytě červený odstín.
,,C-co…“
,,Promiň Naruto, ale nechal jsem se trochu unést. Však tvůj penis
je jak velký? Jestli jsem náhodou neudělal větší vybouleninu.“
úsměv. Sai ukázal na obraz.
Pokud Naruto byl červený jako rak, tak teď byl přímo jako uhlík.
Očima přejížděl na obraz a poté na Saie. Z jeho toku myšlenek
ho přivedla zpět na zem až Sakura, která začala řvát na jejich
senseie.
,,Kde jste sakra byl? Máte zase dvě hodiny zpoždění!“
,,Eh… Sakuro, musel jsem si něco důležitého vyřídit.“ Podrbání
na hlavě a připitomělý úsměv. Sakura ho stejně nemohla vidět,
protože jejich sensei měl přes půlku tváře masku.
Naruto rychle schoval obraz za záda a stoupl si vedle Saie.
,,Co vy tam děláte? Pojďte k nám.“ Zamávala na ně Sakura.
Naruto se začal pomalu courat až k nim. Sai se jen podíval na stále
se červenající ho se Naruta. Na jeho tváři se objevil lehký úsměv.
Poté se rozešel ke trojici. Stoupl si vedle Naruta, o kterého se
jemně otřel. Chlapec ztuhl a zaraženě se díval na Kakashiho.
,,Naruto, jsi v pořádku?“ zamávala mu Sakura rukou před obličejem.
Naruto procitl z nastalého zachvění a podíval se na dívku.
,,J-jasně, Sakuro-chan,“ Zasmál se nervózně chlapec.
,,Co máš za zády?“ natáhla hlavu na pravou stranu, aby viděla
lépe za Naruta. Chlapec s sebou trhl. Obraz přitiskl ještě více
k tělu a jednou rukou začal kolem sebe máchat.
,,Ale Sakuro-chan, co bych tam měl? Nic tam nemám.“ Vrazil obraz
Saiovi za záda. Sai sebou trhl a obraz přijal. Naruto dal i druhou
ruku před Sakuru. Teď již máchal oběma rukama.
Kakashi je pozorně sledoval. Samozřejmě, že si všiml Narutovi reakce.
Dokonce si i všiml, že Naruto předal něco chlapci vedle sebe.
Zamračil se, nechal to však ale být.
* * *
Blonďatý chlapec si to kráčel jejich vesnicí skrytou v Listí. Ruce
mě za hlavou, oči mírně přivřené. Hlasitě jsi hvízdal neznámou,
svoji vymyšlenou písničku. Když došel až přes svůj byt, tak
se zastavil. Před jeho bytem seděl černovlasý chlapec. Nohy měl
skrčené, takže na nich měl položené pergameny.
V druhé ruce svíral svůj štětec a když chlapec uslyšel přicházet
pána domu, tak vzhlédl. Usmál se na Naruta.
,,Co tu chceš, Saii?“
,,Mohu jsi tě nakreslit?“ máchl štětcem.
Blonďatý chlapec pokrčil rameny a prošel kolem černovláska. Otevřel
dveře do svého bytu a vešel. Když za sebou uslyšel kroky, tak rukou
máchl k židli, aby si chlapec posloužil. Sai se usmál. Zavřel za
sebou dveře a sednul si.
,,Nemusel si zavírat. Je tu dusno.“ Otřel si blonďák pot z čela.
Sai se usmál ,,Nevadí, aspoň nás nikdo nebude rušit.“
Naruto se zarazil, ruku stále ve vzduchu ,,Co?“
Sai zakroutil hlavou ,,Nic.“ Odložil si věci na stoleček.
,,Proč mě chceš malovat?“
,,Abych na tebe měl vzpomínku.“
,,Už si byl i za Sakurou? Pokud ano, mohl bys ji vyřídit, jestli by
nešla se mnou na Ramen?“ zasvítily Narutovi oči.
Sai zakroutil hlavou ,,Ne, šel jsem jen za tebou.“
,,Za mnou? Ale…“
,,Chci mít vzpomínku jen na tebe.“
,,N-na mě?“ znova ten hřejivý pocit.
,,Ano.“
,,Ale, vzpomínku musíš mít na všechny. Ne jen na mě,“ Zakroutil
hlavou chlapec.
Sai se usmál ,,Mě to stačí.“
Naruto pokrčil rameny ,,Hm.“
Sai se natáhl po štětci a pergamenu. Ruku měl stále ve vzduchu,
jen štětec se dotýkal papíru. Přejel pár tahy po střední části,
pár tahy u okraje a šťastně se usmál.
,,Mohl by ses mi tady podepsat?“ ukázal na volné místečko v pravém
dolním rohu.
Naruto přikývl. Vstal a přešel k sedícímu chlapci. Převzal si
od něj štětec a podepsal se tam, kde mu Sai řekl.
Položil štětec na desku stolu a otočil se tváři k chlapci. Až
teď jsi všiml, že ho Sai celou tu dobu pozoroval. Lehce zčervenal.
Hned, jak si uvědomil až moc blízké přítomnosti jejich rtů, tak
se začal odtahovat. Sai ho rukou chytl za zátylek a přitáhl si jeho
obličej blíž k tomu svému. Mezi nimi byla jen malá propast.
Naruto se začal bránit.
,,Naruto-kun, jak poznáš, že ses do někoho zamiloval?“ povytáhl
obočí chlapec.
,,N-no, já nevím… asi bys chtěl být pořád s tou osobou. Chtěl
by jsi ji ochraňovat, hýčkat. Prostě ji být stále-“
,,Na blízku.“ Dořekl za něj Sai.
,,J-jo, proč?“ červenal se Naruto. Tahle blízkost mu byla nevhodná.
Dech se mu začal zrychlovat, krev se mu začala přímo vařit. Studený
pot mu stékal po zádech. O husí kůži ani nemluvě.
,,Je ti něco, Naruto?“ prohlédl si třesoucí ho se chlapce.
,,N-ne, mohl bys mě pustit?“ ošil se.
Sai pokrčil rameny a chlapce pustil. Naruto se rychlostí blesku otočil.
Chtěl rychle odejít, ale noha mu uklouzla po nedojedené misce ramenu.
Stačil jen vykřiknout, zamávat rukama a už letěl na černovlasého
chlapce. Sai stačil chlapce chytit tak, tak.
Pod rychlostí židla ale nevydržela a Sai spolu s Narutem skončili
na zemi. Černovlasý chlapec se usmál na ležícího Naruta. Nutno
podotknout, že Naruto ležel pod ním. Sai vrazil svoji nohu do Narutova
rozkroku. Pobaveně se rozesmál, když Naruto vypískl a snažil se
vstát.
Černovlásek přirazil chlapce pod sebou znovu k zemi. Jednou rukou
držel chlapce a druhou šmátral po štětci. Když na něj narazil,
tak ho stiskl v dlani.
Přejel konečkem štětce po Narutově tváři. Chlapec s sebou zděšeně
cukl. Když však zjistil, že ho štětec začíná spíše lechtat,
tak se začal smát. Sai se usmál.
,,Chci si tě vybarvit.“
Naruto upřel svoje modré oči na ty Saiovi. Upřeně pozoroval každý
Saiův záchvěv tváře. Každý jeho pohyb ruky. Sai přejel znovu
po Narutové tváři. Pokračoval níž. Přehoupl se přes blonďáčkovi
rty. Pokračoval přes krk, kde neodolal a nahnul se k chlapci. Jemně
Naruta políbil na jeho krk. Poté přejel přes políbené místo jazykem.
Blonďáček vzdychl.
Sai rozepnul Narutovu kombinézu. Stáhl ji z chlapce. Poté mu vysvlékl
i jeho černé triko. (Má pod tím černé triko?) Štětec přejížděl
po chlapcově nahým hrudníku. Zajel jím i do pupíku, obkroužil
bradavky a sjel níž, k lemu kalhot.
Jednou rukou rozepnul chlapcovi kalhoty. Na to mu je hned stáhnul dolů.
Zálibně si prohlížel celého Naruta než štětcem přejel po Narutovým,
naběhlým penisu.
Naruto s sebou škubl, když ucítil jemný dotyky na svým údu. Na
to se hned uvolnil a zasténal, když zjistil, že jeho penis zmizel
v Saiových ústech. Jeho dech se mu začal čím dál více zkracoval.
Sai slyšel jen Narutové výkřiky, steny. Chlapec nevěděl, co má
dělat dřív, jestli zatínat prsty do Saiovým zad, nebo raději sténat.
Saiovi prsty se dotkly Narutových bradavek. Chlapec hlasitě vykřikl.
,,To nemůžeš! Tohle nesmíme dělat!“
,,Co nemůžu?“ zeptal se a pevně k sobě chlapce přitiskl.
Naruto zvrátil hlavu dozadu. Zavřel oči a dlaní přejel po Saiově
statném hrudníku, který mohl být vyřezán z toho nejtvrdšího
dřeva. Narutovo tělo se začalo v očekávání nemilosrdného útoku
svíjet. Ke svému úžasu jen cítil jemné polibky, motýlí dotyky,
či jen mohl cítit stopy po štětci. V očekávání se k Saiovi vzepjal.
Jeho tělo vycházelo Saiovým laskání vstříc, i když mozek se
vzpouzel.
Naruto se cítil jakoby by byl v ráji. Nebo v pekle. Postavou Saie ležel
připoután pod ním. Omámeně si pomyslel, že musí mít snad deset
rukou. Ty jeho ruce vyvolávaly v jeho těle emoce, o kterých neměl
vůbec žádné tušení. Chtěl víc!
V podbřišku se mu rozhořel oheň. Omámeně jen slyšel, jak naříká
a chytá ho za vlasy. Ne proto, aby ho nedej bože odstrčil, ale proto,
aby si ho přitiskl ještě více k tělu. Nadzvedl se, chtěl cítit
větší tlak jeho ruky v rozkroku.
Žár, který jeho tělo spaloval, ho téměř připravil o dech, o vědomí.
Sai vzhlédl, aby viděl chlapce pod sebou, aby viděl jeho tvář. Oči
měl zavřený, ústa lehce pootevřená, vyzývající k polibku. Natáhl
se k blonďatému chlapci pro polibek. Když chlapec vzdychl, Sai využil
situace. Vyplenil jeho ústa svým jazykem.
Nejprve si myslel, že rozdělaný akt nedokončí. Nechtěl přeci Narutovi
ublížit, ale když viděl chlapce pod sebou sténat, zmítat se s
sebou, tak se rozhodl.
Opatrně mu rozevřel stehna a vnikl jedním prstem do jeho zadního
otvoru. Když ucítil horko, tak v návalu žádostivosti zavřel oči.
Chtěl si tenhle pocit vryt do paměti. Dobrý Bože, jak moc ho chce!
Nikdy si nemyslel, že k takovéhle situaci někdy dojde.
Vykřikl, když do něj pronikl jeho prst. Ne strachy, ale překvapením.
Sai se nahnul na Narutův obličej a pokryl ho polibky.
,,Klid, lásko. Všechno je v pořádku.“ Usmál se.
Syčivě vtáhl dech, když ucítil další jeho prsty v jeho otvoru.
Sai zrychlil tempo přirážení svých prstů. Chlapec nadzvedl boky
a dožadoval se většího potěšení, který by mu jeho ruka mohla
poskytnout. Naruto vzplál jako slunce. Jeho tělem se přehnala první
vlna orgasmu. S přerývavým dechem se ho chytl za ramena ,,Saii!“
Černovlasý chlapec se usmál. Se spokojením sledoval změny ve výrazu,
které se střídaly na jeho obličeji. Nejprve vyděšení, potom nechápavost
a nakonec vášeň. S vlnou orgasmu se dostavily záchvěvy, které
otřásaly s jeho mladým a křehkým tělem, jako v horečce.
Sai nalehl na chlapce. Při pohledu na Saiův ztopořený úd Naruto
zamrkal a chystal se něco říct. Nechal ho a jemně do něj pronikl.
Naruto vyvřískl a zatnul svoje nehty do jeho zad.
,,Nééé!“
Musel se držet, aby se hned teď nezačal pohybovat, když cítil, že
se Narutovi svaly kolem něj stahují.
V následujících vteřinách se jeho tělo začalo třást nekontrolovanou
křečí. Vyvrcholil přímo do Naruta. Chlapec zavřel oči, když
cítil, že ho Sai naplňuje jeho semenem.
Oba dva vyvrcholili se jmény toho druhého na rtech. Jejich těla se
přerývavě otřásala a srdce jim bušilo jako bubny. Když na Naruta
dopadl, pokusil se bez valného úspěchu zadržet váhu těla na svých
pažích. Naruto ale Saie stáhnul na něj, a tak tam leželi oba dva.
Udýchaní, zpocení…
,,Jaké bylo malování?“ zašeptal ospale Naruto.
,,Krásné. Zatím, co budeš spát, tak si tě vymaluji ze spaní.“
Políbil chlapce na tvář.
* * *
Naučil jsem tě miloval, i když by člověk řekl, že ses to naučil
sám. Jen jedna malá chvilka ti stačí a vše pochopíš. Pochopíš
pravé slovo, co znamená láska. Pochopíš i kdo tě miluje. Jsem
to já, můj malý malíři. Jsem to já a moje láska, která tu na
tebe bude čekat. Snad… až se vrátíš. Z té proklaté mise. Mise,
která mi tě vzala.
Každý den se dívám na tvůj hrob. Vzpomínám na naše sny. Sny,
které byly jenom planými řečmi. Nám nikdy nebylo souzeno být spolu.
Vše byl jen rozmar osudu. Zahrával jsi s našimi emocemi a já jim
naletěl. I ty.
Lásko, věř, protože já věřím.
Věřím, že jednou… zatím, co budeš spát, si tě vymaluji!
Komentáře
Přehled komentářů
To bylo tak dojemný a roztomilý ... :3 eště teď pláči
bláznivej fanoušek
(MOJE JMÉNO NEEZISTUJE, 13. 12. 2011 15:07)jůůů to je fakt něco tohle ten nejhezčí povídka ze všeho,musím říts že je to nejhezčí ze všeho co jsem kdy četla
MASTERPIECE
(LusY, 13. 8. 2011 20:23)Bolo to úplne krásne.....nemám slov na to jednoducho. Ten koniec bol nádherný...ten súlad slov....ach jednoducho nádhera :)
...............
(Kira, 27. 5. 2010 22:18)Jako nádhera,ale ten koniec som nečakala a pri poslednej vete:,,Věřím, že jednou… zatím, co budeš spát, si tě vymaluji!" som už v sebe neudržali slzy :(...Nádhera...
Velmi pěkné
(Fej -Hang, 30. 8. 2009 23:35)Bylo to krásné ale to za tím * * * sis mohla odpustit.
Krásné
(Polly Priscilla Cilla, 8. 5. 2009 9:27)Jj, souhlasím, moc se mi to líbilo. Bylo to takové smutné, ale krásné ;-)
:3
(Kajush03, 25. 7. 2017 12:23)